Kázání z Postily Mistra Jana Husa -3.5.2015 - PhDr. Věra Závacká

Kázání z Postily Mistra Jana Husa

Základem dnešního kázání je text zapsaný v evangeliu Janově, v kapitole 16, ve verších 23 a 24.

Milé sestry, milí bratři, kázání, které si nyní vyslechneme, sepsal před více než šesti sty léty pro svoji Postilu, vyložení svatých čtení nedělních, Mistr Jan Hus. Po dlouhá staletí čerpali z textu Postily víru a naději naši předkové, v dobách protireformace, kdy byla knihou zakázanou, často i za cenu krutých trestů. Letos se chystáme vzpomenout už 600. výročí Husovy smrti. Ale dílo Mistra Jana už téměř neznáme. Vybrala jsem proto z Postily jedno z kázání - je to kázání, určené pro příští neděli, pátou po velikonocích - a pokusila jsem se je převést ze staročeského textu do moderní češtiny.  Přes to, že kázání bylo sepsáno v jiné době pro jiné posluchače, může, věřím, oslovit něčím i nás. Už proto, že lidé zůstávají v podstatě stále stejnými, mění se jen kulisy, ve kterých žijí.

A nyní už se soustřeďme na slova Mistra Jana.

„V onen den se mne nebudete již na nic ptát. Amen, amen pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.“

V tomto svatém čtení je nám dána jistota vyslyšení našich proseb, proto je máme přijímat s velkou radostí.  Co radostnějšího může být, než slova našeho Pána: „Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to“. Nyní zvažujme kdo, kterak, za co, skrze koho a od koho má prosit, chce-li být vyslyšen. Kdo? Člověk spravedlivý. Jak?  Řádně. Za co? Za věc prosby hodnou. Skrze koho? Skrze Ježíše. Od koho? Od Boha Otce, neboť kdo tak prosí, bezpochyby mu Otec nebeský dá, zač prosí. Nevěří-li kdo, slyš přísahu Spasitelovu, který dí: „Amen, amen pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.“ To přísahá Kristus, pravý Bůh a pravý člověk na své božství a na své člověčenství.

Kdyby ti král nebo papež přísahal, ten že tobě dá hrad, ves nebo koně, onen faru nebo biskupství, jak by se každý se vší pílí snažil, aby udělal to, co král či papež káže. Při tom jeden i druhý může zemřít dříve, než dá to, co slíbil. A hle: zde jsou slova Kristova, krále všeho světa a biskupa nejvyššího, který nemůže selhat, ani nemůže umřít a může člověku dát to nejlepší, co lze žádat. Ale lidé nejsou tak pilní v žádostech prosit od tohoto krále a biskupa, jako jsou pilní u lhářů smrtelných prosit a jim sloužit více, než Bohu. To vidí, kdo chce vidět, kterak jsou pilní, když prosí u papeže neb krále, že v ten čas na nic jiného nemyslí, ani nehledí a starají se, aby žádným slovem nechybili, aby nic pánům nelibého neřekli nebo neudělali. Ale když Boha Otce prosí, někdy ani nevědí, co říkají, myslíce na jiné věci, a zabývajíce se a více myslíce na smilství, freje, na zboží všelijaké než na Pána Boha. Proto takoví nic nedostanou, neb nehodně prosí.

 Kdo chce, aby byl vyslyšen, musí se zpytovat tak, jak jsem řekl:

Za prvé: aby věděl, kdo jest. Je-li učedník Kristův z počtu těch, jimž jest řečeno „proste a dostanete“ neb svatí učedníci, jimž to bylo řečeno, zaujímali místo všech věrných křesťanů. Proto kdo následuje Krista v tichosti, pokoře a jiných ctnostech a drží se jeho přikázání, ten je jeho učedník. Neboť Kristus sám dí: „V tom poznají, že jste moji učedníci, až učiníte ty věci, kteréž přikazuji vám“. Proto lakomci, smilníci, opilci, hráči, pyšní a pokrytci, jež jsou ze školy ďáblovy, a jsou jeho učedníky, ti, ač prosí, zač chtějí, vyslyšeni nebudou. A co jich je v té rotě, zvláště kněží a zákoníků, jimž Kristus říká: „Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: Lid tento ctí mne rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mne uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými“ Matouš 15, 7-9. Proto nadarmo se modlí, učíce nauky lidské. Kdo chce zač Boha prosit, musí, chce-li být vyslyšen, plnit jeho přikázání a mít víru, naději a lásku.

Za druhé: má prosit řádně a řádně ten prosí, kdo jsa dobře podle boží vůle živ, prosí za ty věci, které vedou ke spasení. A tak za některé věci má prosit „Je-li to tvá vůle“ a za některé věci se má prosit „Buď vůle tvá“, neboť my nevíme, co Bůh ráčí nebo volí. Když prosíme za zdraví, za pokoj, za tělesnou potřebu či žádost máme vždy v srdci zpytovat, zda nám ty věci jsou prospěšné ke spasení. Pakliže by byly na překážku spasení, aby nám je Pán Bůh raději nedal.

A z toho plyne, za co máš prosit: každý z nás má prosit za to, co mu je pomocí ke spáse. A že odpuštění hříchů a prospěch ve ctnostech nejlépe pomáhá ke spasení, proto za to pilně máme prosit, ale ne za to, abychom byli pány nebo bohatí nebo ve světě vyvýšeni, aby nám nebylo řečeno ono Kristovo slovo zapsané v evangeliu Matoušově, v kapitole 20 verš 22: „Nevíte, oč žádáte“.

Za čtvrté: máme vědět, skrze koho máme prosit, že skrze Ježíše Krista, neboť on sám říká: „Budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to“. Proto kněží končí modlitby, řkouce k Bohu Otci: „Skrze Pána našeho Ježíše Krista rač nás vyslyšeti“. A rozuměj: když říkáš „skrze Ježíše“, že míníš skrze Ježíšovo člověčenství, jež jest tím nejlepším, co nám před Bohem pomáhá, abychom byli vyslyšeni. Proto Ježíš učí: „Budete-li o co prosit ve jménu mém“, neboť Ježíš je Spasitel. Svatý Augustin říká, že se neprosí ve jménu Spasitelově to, co se prosí proti spasení. Z toho máme naučení, že každý zle prosí, kdo prosí za něco, co je mu překážkou ke spasení. Ó, co jest těch, kteří takto zle prosí. Jako ti, kdo prosí za tělesnou krásu, za zboží mnohé, za povýšení ve světě, za obroky, za pomstu nad nepřáteli nebo i nad těmi, kdo je vedou k dobrému životu. Také chybují mnohé ženy, které svým dětem vyprošují bohatství a důstojenství, ale neprosí pro ně o boží přítomnost v jejich životech.

Za páté: Máme prosit od Boha Otce, neboť Ježíš dí: „Budete-li prosit od Otce“, tedy rozuměj Boha. A to slovo Bůh v tomto Ježíšově slově znamená celou Svatou Trojici, ne jen Boha Otce, stejně jako v modlitbě Otče náš, kde slovo Otče znamená Boha Otce i Syna i Ducha svatého.

Již tedy máme ukázáno kdo, kterak, co, skrze koho a od koho máme prosit, chceme-li být vyslyšeni.  „Budete-li prosit od Otce“ - Spasitel v tom nám dává naučení, abychom se se svými modlitbami vždy obraceli k Bohu. V tom někteří lidé bloudí, že více své modlitby obracejí ke svatým nežli k Bohu.

Podle apoštola Jana máme pevnou důvěru, že Bůh nás slyší, kdykoli o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. 1. list Janův 5,14-15.

A z toho máme poznání, proč Bůh neslyší lidi v prosbách. Za prvé že zlí nejsou hodni, aby byli vyslyšeni, a tak konečně zlí nikdy nebudou mít plné radosti. Za druhé že i dobří nebývají vyslyšeni neb někdy prosí za to, co se jim nehodí ke spasení. Jako sám apoštol Pavel nebyl vyslyšen, když třikrát prosil Boha, aby ho zbavil pokušení tělesného a nebyl v tom uslyšen, neboť to pokušení mu bylo ku pomoci, aby se nepovyšoval.  „A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel Satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.“ II. korintským 12,7. A tak lépe apoštolovi bylo, že ho v tom Bůh nevyslyšel.  Za druhé ani svatí nebývají za jiné prosíce uslyšeni, neb ti, za které prosí, nejsou hodní. Také druhdy Pán Bůh nevyslyší prosby ihned, ale až po čase, jako to učinil té pohance, která jej volala, běžíc za ním a stále prosila za svou dcerku, aby ji od ďábla vysvobodil. „A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí! On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva“. (Matouš 15, 22 - 28) A to činí Bůh také, že chce, abychom ho ustavičně prosili, protož i Kristus řekl: „Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.“ Proste nábožně a ustavičně a přijměte nyní milost, aby vaše radost byla plna v budoucím blahoslavenství. A za to má křesťan zvlášť prosit, ne za zboží ani za chválu, ani za pomstu. Amen

Děkujeme ti, Pane, že jsme směli vyslechnout kázání, které oslovovalo naše předky a posilovalo je v časech dobrých i zlých. Dej, aby jeho slova přinesla užitek i nám. Amen